Lovosická Vánočka 7. 12. 2013

kronika z roku: 2016, 2015, 2014, 2012, 2011, 2010
fotky z roku: 2015, 2014, 2013, 2012, 2011, 2010

O tom, jak Vánočka byla i nebyla stejně jako o tom, jak jsme vyhráli měšec Zlého správce, jak jsme dobývali, stříleli, stavěli, otvírali, jezdili, stínali a taky o prvním pořádném sněhu, sněžení, krásných výhledech, teplu i zimě a větru i bezvětří.

Boóin ilustrovaný zápis a zápis od Lumíka

Boóin ilustrovaný zápis:

Ráno na Horním vlakovém nádraží v Litoměřicích nás kromě zimy přivítala také Mánička, která nám přišla oznámit, že se Vánočka ruší, nicméně vzhledem k několika nesporným indiciím, že by tomu tak nemuselo být a i kdyby, projít se jen tak na Lovoš taky není tak špatné, jsme se rozhodli, že se do Lovosic stejně vydáme. Přizval jsem k nám tedy i pár skautů, kteří na sraz také dorazili, nakoupili jsme lístky a sedli do vlaku, směr Lovosice. V půli cesty mi ještě zvonil telefon, volal mi Hnízdo (Michal), že mu prý vlak ujel před nosem, tak jsem ho ubezpečil, že to zvládneme i bez něj a už nás vítalo Lovosické nádraží se svou nádražní halou kde se nás již nemohly dočkat Koala (Peťa) s Martinou a další překvapení, Klárka, která prý také těsně nestihla vlak a tak přijeli rovnou do Lovosic.

Před nádražím jsme si ujasnili, kdo je kdo a kdo není hej, ty, tady, tam. Start byl na tradičním místě v prostorách DDM Elko, první stanoviště bylo tradiční Kipu, které jsme hravě vyluštili a tak jsme zjistili, že v cíli je naším úkolem odevzdat namalovaný erb. Vydali jsme se tedy předepsanou trasou k dalšímu stanovišti, nicméně okolní sníh byl tak fascinující, že náš pohyb byl zpočátku spíše difúzní než uspořádaný, ale nakonec se nám v něm podařilo nalézt toho správného bojového ducha a k dalšímu stanovišti dorazit. K bojovému duchu se zde hodí poznamenat úryvek z večerní zprávy od Martiny ...ruce me boli jeste ted (asi budu muset posilovat), ale jinak nez kovalentni vazbou lze difuzi Klarky a pridruzenych zivlu zabranit asi jen stezi.

Zde jsme dobýjeli bránu hradu Střekova, což spočívalo ve vrhu projektilů přímo do jeho brány. Po dobytí hradu nám cesta docela utíkala, akorát hlad nám pomalu začínal svírat naše žaludky. I přes to jsme však na dalším stanovišti úspěšně postavili gotický oblouk a dorazili až pod hrad Rabí. Zde jsme udělali organizované doplnění energie, které však volně navázalo na jeho neorganizovanou formu rozpoutanou cestou. Posilněni jsme na Rabí vystřelili kuší Žížkovo oko (všimněte si prosím, že Rabí píšu s krátkým á, jak mě Koala opravila) a od odbočky po žluté značce do kopce vyšplhali k úpatí Helfenburku.

Zde jsme si vyslechli příběh jednoho nebohého pána z Helfenburku, který prý jednou uklouzl na mostku, který spojoval věž a palác, ale naštěstí se zachytil na poslední chvíli rukama, což ho zachránilo před jistou smrtí rozplácnutím na nádvoří. Bohužel to však bylo v dopách blahobytu, což se projevilo na jeho postavě, a tak se přes svůj pas plný zásob na horší časy nedokázal vytáhnout zpět na lávku, takže mu nezbývalo, než přeručkovat zavěšený pod lávkou až do paláce. No a tak i my jsme museli překonat lanovou lávku. A protože ten pán z Helfenburku možná nebyl úplně tak z Helfenburku, ale jisté bylo, že byl biskupem, tak jsme při tom na hlavě museli mít biskupskou čepici a protože takový biskup toho hodně ví, tak i jeho čepice byla pořádně veliká, aby se pod ní všechny jeho vědomosti vešly.

Dalším hradem na naší cestě byl Karštejn, kde jsme se chtěli podívat na královské klenoty. Bohužel, kliče se rozsypaly ve věži a tak bylo pro ně nutné doběhnout, a jak jistě všichni víte, do věže směli pouze muži, takže abychom přelstili stráže, museli jsme si nechat udělat pořádný knír. Zprvu to vypadalo, že se tam rozsypaly všechny klíče kromě toho od truhly s klenoty, ale nakonec se podařilo asi ve třetím kole, kdy se vyzkoušely všechny, odhalit ten správný a tak jsme klenoty osvobodili z temnoty uzavřené truhly a pokochali se jejich velkolepostí.

Od Karlštejna to byl už jenom kousek na Pražský hrad, kde nás čekal král Miloš Veliký a rytířský turnaj uspořádaný pro jeho potěchu. Pan poddřevčí nám tedy do rukou vrazil dřevec, pan podhelmí na hlavu helmu a pan podkoní pod zadek koně a už z nás byli rytíři, kteří se snažili trefit zavěšené terče.

Kousek za Pražským hradem jsme se nachomýtli k popravě Záviše z Falkenštejna, ale bohužel, kat se někam zatoulal, a tak zbyla špinavá práce na nás. Nesporně v nás však dříme jisté nadání pro toto povolání, a tak se podařilo bezbolestně Závišovu hlavu dostat za čáru až na onen svět.

Hned nato nás však zaskočil, tentokrát v opačném směru - z onoho světa, Zlý správce se svým měšcem naditým zlaťáky a naším úkolem bylo odhadnout, kolik peněz v měšci má ukryto. Vytáhli jsme tedy kalkulačku, sečetli všechny tipy, udělali průměr, vydělili pí a vynásobili naším odhadem kosmologické konstanty, čímž nám vyšlo přibližně 50.07 Kč.

Nechali jsme Zlého zprávce s vrcholem Kybičkou za námi a vydali se na vrchol Lovoše. Cestou jsme ještě vyřešili srandatest a už nás vítalo pohostinství na vrcholu. Tedy až poté, co jsme před vstupem dovnitř ze sebe oklepali zimu a prokázali se erbem, který jsme cestou namalovali.

Uvnitř jsme se ohřáli, naládovali vánočkou a napili čaje s rumovou trestí a pak jsme se odebrali odpočívat ven při sněhové bitvě proti Severské 2. Bylo jich přesila 5 na 12 (kdyby to nebylo jasné, tak jich bylo 5, nás 12), ale Silvestra jsem dostal, ale naše týmová Koala to taky pěkně schytala... no nic, po bitvě bylo vyhlášení, na kterém jsme se dozvěděli, že v měšci bylo 53 Kč a druzí v pořadí tipování tipovali 58, takže jsme slavili (pozorně si prohlédněte fotky, ať vidíte, co jsme vyhráli). V soutěžích už jsme si tak dobře nevedli, ale to nám nemohlo zkazit radost ze hry. Jakmile vítězové naporcovali obří vánočku a rozdali ji všem zúčastněným a ozval se nad Lovošem hromový pokřik "Raf, raf, raf, ra, ta, ta...", bylo třeba se rychle vydat na zpáteční cestu.

Z kopce to ale šlo samo, někdy až moc, nicméně pod ním jsme se posbírali a pak už to bylo jenom chvilku svižným tempem na vlakové nádraží. Zde jsme se rozloučili s Koalou a Martinou, které se vracely zpět do Prahy, nasedli na vlak a hurá domů rozhlásit tu šťastnou novinu, kdeže to skončil tento rok slavný měšec Zlého správce.

Účastníci: Boó, Žvejka, Vranka, Adam, Nepálí, Johanka, Housenka, Napoli, Klárka, Jezevec, Magič, Pilka, Morčák, Silvestr, Koala, Martina a Lumík.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit