Bitva o Helfenburk 24. – 26. 9. 2010

kronika z roku: 2016, 2015, 2014, 2012, 2011
fotky z roku: 2016, 2015, 2014, 2013, 2012, 2011, 2010

O tom, jak jsme řádili na seně stejně jako o tom, jak nám Supí hlavy vyprášili kožich a taky o tom, že i přestože pršelo to byl fakt dost hustej vandr.

Obsahuje ilustrovaný zapis od Boó a zápis Lumíkův.

 

Boóin zápis a ilustrace:

 

Všechno to začalo v pátek 24.9.2010 chvíli před čtvrtou hodinou odpolední na Horním vlakovém nádaží v Litoměřicích, kde jsme (Já, Bára, Medvěd, Kuba Brabec, Kuba Měchura, Boó, Sekáč, Hamé, Magič, Banán, Obřík a Stavitel) navlačili do motoráčku, který nás měl přiblížit k bitevnímu poli. Ještě před tím jsme svěřili svou válečnou výzbroj paní Boóové, která nám ji slíbila dopravit až na hrad autem.

Teď si to už rázujeme z Úštěckého vlakového nádraží přes náměstí po silničce, serpentýnama až potkáváme velkou hromadu sena. Na ní se chvíli zdržujeme, skotačíme a zlobíme, abychom nabrali sil. Když už jsme vydovádění, nahazujeme znovu batohy na záda a za zatáčkou odobočujeme do lesa, sešupem k potoku a pak údolím až pod hrad. Teď nás čeká jen poslední malý výstup, abychom se mohli protáhnout škvírou v hradbách nebo projít širokou branou a odložit si batohy na nádvoří Helfenburku. Následovala chvíle vyplněná přípravou dřeva na oheň a cvičením bojových technik, kterou ukončil jakýsi místní tím, že nás převelel do naší noclehárny - mezipatra ve věži. Ubytovali jsme se a byl čas přinést vodu, pak na večeři, popkorny a odpočinek. Do toho také dorazil Bača, tatínek Kuby Brabce, vítaná posila naší armády. Později jsme také zahráli pár písní na kytaru u ohně.

Ráno, hned po snídani jsme se pustili do výcviku, abychom se zdokonalili v bitevní taktice, manévrování a vůbec ovládli válečné umění. Postupně nám dorazili ještě posily (Žralok s tatínkem, Hňáca s Krasoněm a s Šimonem a Matějem Kubelkovými, Šimonem Harcubou, Karlem, Nebozezem, Chobotničkou a Matějem Minkou). Ráno přešlo v dopoledne, nadešel čas zúčtování. Připojili jsme se k protisupí alianci, která sformovala své šiky před hradními zdmi a dali jsme se do dobývání hradu. Úkol to byl věru nelehký, šiky supích hlav sveřepě drželi své pozice a bez problému odrážely naše výpady. Nakonec, když již náš nápor ztrácel na síle přešli jejich šiky v protiútok, rozprášili zbytky našeho voje a ukořistili naši zástavu.

Další část bitvy probíhala před hradem. Zde jsme byli ještě dvakrát na hlavu poraženi, takže odplata za loňskou porážku byla opravdu krutá. Po boji většina z našeho oddílu vyrazila s Hňácou a Krasoněm na zpáteční cestu domů, vyléčit si utržené šrámy, zbytek (Boó, Sekáč, Hamé, Magič, Kuba Brabec, Bača, Banán, Obřík, Stavitel, Bára a já) poobědval špagety a pak vyrazil vstříc dalším dobrodružstvím do krajiny pod Vlhoštěm. Ještě před tím se Banánovi utrhl ramenní popruh od batohu. Naštěstí to v něm probudilo skrytý šicí talent, takže se za pomoci jehly a niti s problémem lehko vypořádal. Začalo pršet a pršelo s malými přestávkami až do večera. Ještě, že jsme si zabalili ty pláštěnky. U studánky pod hradem jsme nabrali vodu, dolem vystoupali na Skalku a nad Skalkou složili batohy v altánku a vybalili svačiny, svlažili vyprahlá hrdla.

"Už se trmácíme vcelku dlouho. Chtělo by to nějakou hru." "Jak je libo, když hru tak hru. Zahrajeme si souboj o šátky. Jste rozděleni na dva tým, tak si v každém týmu rozdejte čísla." Čísla lítají vzduchem, za čísly kmitají nohy, ale ty samotné nestačí, chce to mít také postřeh, odvahu a trochu štěstí.

Osvěženi nahazujem kletry a zatáčka sem, zatáčka tam už nám cesta prošlapaná není dobrá a tak opouštíme Husí cestu a prudce klesáme do údolí. Z údolí zas vzhůru do protisvahu, míjíme převis zvaný Swampík a po galerii dorážíme až ke Swampu, ale ouha, je tu obsazeno, jeden trempík a jedna trempice si hoví u ohně a nám zatím prší na hlavu. Vracíme se tedy na Swampík, kam se ztěží vtěstnáme, suché místečko se však najde pro každého. Část vyráží pro vodu, další zatím chystá dřevo, čaj a večeři. Potom si do noci povídáme, zpíváme, kytarujeme, užíváme si tepla a praskání ohně, toho, jak zde bory šumí po skalinách za večerního deštíku a taky toho, že ten deštík šumí v borech a ne nám ve vlasech.

Ráno vstali první Bača s Kubou, zabalili si věci a vyrazili vlastní cestou, k autu a domů. My ostatní jsme se v klidu nasnídali, napili teplého, zabalili si, uklidili kemp a oblékli si pláštěnky. Naše kroky směřovali do údolí pod námi, pak modrou turistickou značku a po jakýchsi lesních cestách přímo do Stranného, odkud je to již jen kousek po silnici na Blíževedelské nádraží a dotud je to již jen chvíle cesty vlakem domů, do Litoměřic.

Lumík

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit